Zahlavi
Leftframe Leftframe


 

Menu

Borotín
 

 

 

Stručná historie farnosti, kostela a fary v Borotíně

Borotín patřil původně k vanovické farnosti, která je poprvé zmiňována již v roce 1233, po jejím zániku v 16. století patřil pod letovickou farnost a to až do roku 1718, kdy byl přifařen k obnovené farnosti v Opatovicích, v roce 1786 získal, co se církevní správy týká, samostatnost – stal se lokální kuracií a v roce 1865 byl Borotín povýšen na farnost.

Kostel v Borotíně zasvěcený Povýšení sv. Kříže byl vystavěn v letech  1787 – 1788 nákladem náboženského fondu. Byl tedy vystavěn v době, kdy na základě reforem císaře Josefa II. procházela celá říše nejrůznějšími změnami, které se také podstatně dotkly náboženského života. Mnohé kostely a kláštery byly rušeny, jiné byly naopak budovány, jedním z nově zbudovaných byl i kostel lokálního kaplanství v Borotíně. S velkou měrou nadsázky se snad dá říci, že tento kostel byl tak trochu budován v „akci Z“, protože jak se můžeme dočíst ve farní kronice, tak katoličtí farníci z Borotína, Velké Roudky a Friedentalu konali s radostí veškerou robotu ruční i s potahem.

Kostel byl vystavěn v té podobě, v jaké ho v podstatě známe až do dnešních dní, ale v průběhu těch 225 let od podstavení přece jenom prošel nějakými proměnami.

Kostel byl postaven z běžně dostupného materiálu – kamene a cihel, přičemž z kamene jsou především zdi, z cihel klenby, věž byla pokryta břidlicí, kostel šindelem, kostel byl vydlážděn šestibokými cihlami.

Kostel není  narozdíl od většiny kostelů orientovaný, tedy jeho presbytář není směrem k východu, ale k západu, myslím, že je to jistě dáno místem, kde je postaven, protože postavit zde orientovaný kostel by asi bylo velmi obtížné.

Hned po postavení, večer před tím než měly být zavěšeny do věže zvony, se však odehrálo neštěstí a sotva dokončená věž kostela se zčásti zřítila, byla sice znovu postavena o něco nižší, ovšem kostel se kvůli trhlinám v klenbě lodi nezačal používat a bohoslužby se konaly nadále v kapli na zámku. Teprve v roce 1802, tedy 14 let od postavení, potom co byl kostel prohlédnut zednickým mistrem Janem Josefem Jelínkem ze Šebetova a shledáno, že trhliny a pukliny nejsou nebezpečné, bylo doplněno nutné vybavení a kostel byl 16. května vysvěcen Janem Veselým arciknězem, děkanem a farářem ve Velkých Opatovicích.

Hlavní oltář a kazatelna jsou z roku 1804, jsou prací stolařskou a sochařskou.

V roce 1814 byly na popud a za přispění majitele panství rytíře Haydenburga na kostel osazeny obě věže, kdy velká patrně nebyla po zřícení zcela dokončena a malá – sanktusník  nebyla vůbec postavena. Ke kostelu byla také přistavěna oratoř – samostatná místnost pro majitele panství a byly zřízeny dva boční oltáře, jeden ke cti Matky Boží Panny Marie, druhý ke cti sv. Františka z Assisi.

V roce 1844 bylo kvůli trhlinám v klenbě přistoupeno k ráznému kroku a klenby v lodi kostela byly sneseny, severní a jižní zdi zbourány a vše nově postaveno, vše se odehrálo od 12. 05 do 22.09. 1844.

V roce 1857 věnoval Simon Kwitek z Borotína  kostelu křížovou cestu, ta zdobí  kostel až dodnes.

V roce 1878 byl kostel při opravách natřen žlutou barvou a sokl kostela byl obložen pískovcem.

V roce 1883 daroval František Koutný nové obrazy pro boční oltáře od malíře Josefa Zeleného. Stejně jako ty předchozí zobrazují s. Františka z Assisi a Pannu Marii, jedná se zde ovšem o v tu dobu „populární“ Pannu Marii Lurdskou. Tyto obrazy můžeme v kostele vidět také dnes.

V roce  1886 byla na stěnu presbytáře ze hlavním oltářem namalováno retabulum s tématikou Povýšení sv. Kříže u příležitosti sta let od postavení kostela a po stranách sv. Cyril a Metoděj jako ozvěna svatometodějského jubilea 1885. Olejomalba byla dílem Františka Němce z Jihlavy. Podle jeho návrhů byly zhotoveny i nové boční oltáře – přesněji řečeno  jejich  dřevěné nadstavby  v nichž jsou umístěny obrazy. Z této olejomalby zůstali po výmalbě kostela v osmdesátých letech jen obrazy Cyrila a Metoděje, zároveň  byl velký kříž z vrcholu svatostánku přemístěn na zeď za ním a celá zamýšlená kompozice byla rozbita.

V roce 1886 byla do kostela pořízena socha a oltář Panny Marie Lurdské a umístěna na pravou stranu naproti kazatelny, na místě kde dříve bývala křtitelnice, ta byla přesunuta pod kazatelnu. Došlo tak k poněkud nešťastné situaci a kostel zdobí jak obraz Panny Marie Lurdské na bočním oltáři tak její socha na jiném bočním oltáři, ale již bylo uvedeno, v té době to byl výrazný proud zbožnosti a odrazil se asi ve všech kostelech, v borotínském dokonce dvojnásob. Také lurdský oltář je dodnes na stejném místě.

Některé části vybavení kostela pocházely ze zrušeného dominikánského kláštera v Boskovicích , nejvýznamnější a nejcennější byly bezesporu tři zvony a u těch se na chvíli zastavíme a to i přesto, že již jsou minulostí a byly zrekvírovány za první světové války.

Největší vážil asi 36 centů. A nesl tyto nápisy:

Tento zvon ulitý v Brně z nějakých 2744 liber bronzového děla , které nechal ulít Ladislav z Boskovis roku 1511, a totéž dělo darovala na zvony nejvznešenější paní, paní Zuzana Kateřina Liborie ze Zástřizel, nákladem jednoho a z píle kohosi druhého, kteří svá jména chtějí zamlčet na zemi, aby si zasloužili být zapsáni milosrdenství Božímu v nebi, zasvěcují královně posvátného růžence.

Ulil Jan Křtitel Melak

Královno posvátného růžence pros a přimlouvej se za nás ( v nápisu letopočet 1708)

Byl jsem dělem, kterým byla porážena města a nepřátelé, nyní městům a vlasti sloužím a Boha ctím.

            Druhý vážil 15 nebo 16 centů a nápis na něm zněl:

Tento zvon z téhož bronzového děla, částečně z almužen, částečně nákladem konventu byl ulit v Brně.

Jan Křtitel Melak ulil.

Svatému otci Dominikovi je obětován (v nápisu letopočet 1708)

Velký otče Dominiku!

V hodině smrti nás přijmi ze země

a zde nás vždy laskavě opatruj.

Od naší vlasti  mor, válku, hlad a nečas, žeň daleko zažeň.

           Třetí zvon vážil 75 liber a nesl nápis:

Svatý Alberte oroduj za nás

Liborius Martinu ulil v Brně 1778.

           Jelikož je ve farní kronice na straně 85. poznámka, která mluví o přelití malého zvonu v roce 1814, kdy byl na kostel osazen sanktusník a v sanktusníku se v roce 1942 při rekvizicích nacházel zvon s nápisem: „Svatý Alberte oroduj za nás“, Clemens Stecher v Brně 1814, jednalo se patrně o tentýž přelitý třetí zvon z dominikánského kláštera v Boskovicích.

          Umíráček byl z roku 1890 s nápisy: Vojtěcha Hillera vdova a syn v Brně, V kříži je spása, Nákladem farníků roku 1890, váží 43 kg.   

V roce 1924 byly jako náhrada za zrekvírované zvony pořízeny zvony nové – velký zvon o váze 650 kg s nápisem: „V kříži je spása“ a „Co válka vzala, láska farníků dala“ s obrazem Ukřižovaného.

Menší o váze 400 kg s obrazem Cyrila a Metoděje s nápisem: „Sv. Cyrile a Metode, vyproste národu našemu jednotu a mír“.

A zvon malý o váze 220 kg. s obrazem Panny Marie Křtinské a nápisem: „ Svatá Maria, královno nebeská, pomocnice křesťanů, oroduj za nás.

Tyto byly spolu s umíráčkem a zvonkem ze sanktusové vížky opět zrekvírovány za druhé světové války 17.03.1942. 

Ještě během války byl vrácen umíráček, který je nyní zavěšen v sanktusové vížce a po válce zvon Cyril a Metoděj, který jediný zní z věže.

V roce 1927 bylo do kostela zavedeno elektrické osvětlení a pořízen Betlém, který od toho roku každé Vánoce připomíná Narození Spasitele.

V roce 1935 byla provedena generální oprava kostela – nová fasáda na věži a nátěr kostela,v presbytáři musela být vzhledem ke špatnému stavu klenby nad oltářem provedena statická opatření. Byla také pořízena nová železná okna s šesti vitrajemi zobrazujícími světce.

V osmdesátých letech byla obnovena elektroinstalace, provedena výmalba kostela, kostel dostal nové lavice s elektrickým topením, stalo se to zásluhou řeholních sester ze zámku a pro věc zapálených farníků. Střecha kostela byla pokryta eternitem a byly opraveny omítky.

V roce 2011 prošel kostel generální rekonstrukcí – byly opraveny omítky. Opravena a opatřena předsklením byla také vitrajová okna. Vstupní dveře pod věží, na jižní straně a na kůr byly nahrazeny velmi zdařilými replikami původních barokních dveří, jejichž jedno křídlo bylo nalezeno při opravě fary, ostatní dveře byly zrestaurovány. Zrestaurován byl také kamenný portál hlavních dveří pod věží.  Byla opraveny veškerá přístupová schodiště, které má náš kostel čtyři od největšího k hlavnímu vstupu až k nejmenšímu u vstupu na oratoř. Byla opravena střecha na věži a věž dostala nové měděné rýny a také žaluziové okenice do všech tří věžních oken. Na sakristii bylo provedeno statické zajištění a kolem sakristie byla vybudována drenáž a okapový chodník. Celá loď kostela a sakristie byla natřena okrově žlutou barvou, věž je v lomené bílé s naznačenými škrabanými bosážemi, sokl věže byl natřen barvou šedou. Všechny práce byly prováděny pod dohledem pracovníků Národního památkového ústavu v Brně a odboru územního rozvoje Městského úřadu v Boskovicích.

Je třeba neopomenout zde mnohé dobrodince, kteří po celou dobu existence kostela, jehož zřizovatelem byl náboženský fond, štědře kostel podporovali a o kostel se starali a jejichž jména jsou zaznamenána ve farní kronice.

Prvním krokem po zřízení samostatné církevní správní jednotky – lokální kuracie – „lokálka“ bylo vybudování obydlí pro duchovního správce, dnes mu říkáme fara, ale fara to vlastně nebyla, neboť Borotín nebyl farnost, ale pro jednoduchost budeme tento objekt označovat fara.

            Fara byla postavena v roce 1785 a jelikož nikdy neprošla žádnou zásadní přestavbou, uchovala si svoji původní dispozici a vzhled až dodnes. V roce 2011 prošla zcela zásadní rekonstrukcí, která byla provedena s ohledem na historickou hodnotu objektu, který je místní památkou obce Borotín.

Na závěr bych zmínil duchovní správce borotínské farnosti. Od roku 1786 do roku 1865 bylo v Borotíně 7 lokálních kurátů či kaplanů, za posledního z nich Františka Hanáka byl Borotín povýšen na farnost a on se stal jejím prvním farářem. Do roku 1995 se zde vystřídalo dalších 9 farářů, posledním z nich byl Jan Šulc. Od roku 1995 do roku 1999 byl Borotín spravován kněžími ze Svitav a Jaroměřic u Jevíčka. Od roku 1999 je spravován z Velkých Opatovic, kdy duchovní správce spravuje tuto farnost jako tzv. excurrendo administrátor.

Při sestavování této krátké a  nikterak vyčerpávající historie farnosti, kostela a fary jsem čerpal z borotínské farní kroniky, která byla původně inventární knihou, z Moravské církevní topografie od Gregora Wolného z roku 1857, z Historie zvonové, Jevíčko 1942, z Vlastivědy moravské – Jevický okres od Benjamina Popelky, Brno 1912 a z archivních materiálů farnosti Borotín. Jelikož daná literatura a prameny se v některých bodech rozcházejí nebo poskytují neúplné informace, není tento  příspěvek stoprocentně spolehlivý ve všech údajích a také překlad latinských nápisů ze zvonů je pouze orientační.